Díky naší škole, rájeckému gymnáziu, jsme měli možnost hned na začátku tohoto školního roku navštívit dvě zajímavá místa v Polsku: Osvětim a Krakov.

     V Osvětimi jsme měli zajištěného průvodce, který na nás k naší nemalé radosti mluvil česky. I když jeho čeština měla hodně polský přízvuk a občas zněla trochu komicky, byla pro nás velkou výhodou, protože jsme se do toho smutného vyprávění mohli ponořit se vším všudy. Dá se říci, že počasí vhodně podbarvilo pochmurnou atmosféru místa: bylo velmi vlezlé a deštivé. Díky tomu nám bylo alespoň trochu umožněno vcítit se do hrozné situace těch lidí, kteří v tomto táboře byli nuceni přežívat nebo spíš umírat. Nejhorší pocity jsem prožívala při průchodu plynovou komorou, spalovnou a při pohledu na hromadu starých vlasů.

     Každý z nás prožíval prohlídku po svém, na každého zapůsobilo něco jiného. Spolužačka Aneta popsala své dojmy takto: „Nepatřím zrovna mezi slabé povahy, celou návštěvu jsem snášela dobře. Jediné, z čeho mě však přeběhl mráz po zádech, byla chodba. Nekonečně dlouhá chodba plná fotografií lidí, jejichž doba přežití v tomto táboře nebyla delší než 4 měsíce. Dodatek průvodce, že fotografie k identifikaci vězňů se dělaly jen první rok činnosti tábora a poté se přešlo na tetování čísel, mi moc nepomohl. Celá prohlídka nás hodně vybízela k přemýšlení, přesto vím, že my, mladí, si to nedokážeme přestavit tak dobře jako lidé, kteří tuhle dobu zažili. I když tam někteří chodili se slzami v očích, myslím si, že by toto místo měl navštívit každý.“

     Další účastnice zájezdu, Cilka, prožívala prohlídku takto: „U mě návštěva tábora vyvolala pocit smutku, ale zároveň i zvědavosti. Myslela jsem na to, jak lidé, kteří zde žili, museli strašně trpět. Museli pracovat, a i tak je stejně čekala smrt. Vím, pro některé to bylo osvobození od toho teroru, co museli prožít, ale života si určitě vážil každý stejně a nikdo, teda aspoň si to myslím, nechtěl zemřít. A určitě si zapamatuji ty různé pozůstatky, co po nich zůstaly, protože to bylo tak hrozné se na něco takového dívat. Hlavně na ty vlasy.“

     Pro odlehčení tíživé atmosféry směřovala další část našeho výletu do Krakova, polského královského města. Prohlédli jsme si starou část města, která je velmi krásná a precizně propracovaná. Navštívili jsme kostely a chrámy, které nás všechny uchvátily. Za sebe však můžu říci, že na mne mnohem hlubším dojmem zapůsobila Osvětim.

Barbora Maňoušková, sexta
Aneta Feiková, sexta
Cecilie Filipová, tercie